Agáta vzhlédla k letní obloze. Nebyl na ní ani mráček. Už několik týdnů panovala vedra. Příšerná vedra, která se dají nejlépe přežít na koupališti. Nebo v dědečkově zahradním altánu. Agáta očima přehlédla trávník až k záhonkům na druhém konci zahrádky. "Dobře, děti. Donesu ze sklepa mošt. A co takhle rajčatový salát s olivami a k tomu křupavý celozrnný chleba?" Dědeček Bystrý sebral karty. Přitom se podíval na hodiny. "Však jsme hráli více než hodinu." Pak uznale kývl: "Na to, že jsem vás poker začal učit teprve minulý týden, vám to docela šlo.""Ještě, že jsme nehráli o peníze," zamumlala Agáta. Podívala se na stůl. Většina gumových medvídků, o které hráli, ležela na stole před Lupou. I samotný děda jich měl před sebou jenom malou hromádku. Před Agátou ležely dva osamocené kousky. "Myslela jsem, že se pěkně nacpu..." povzdechla si Agáta. Děda se šelmovsky usmál: "Už jsem vám vyprávěl, jak jsem před léty hrál poker celou noc se dvěma mafiány? Obehrál jsem je o deset tisíc korun..." Lupa vytřeštil oči: "Fakt?" Děda vstal a položil karty na polici. "Byly to ale falešné peníze. A kromě toho jsme ty chlapíky stejně nakonec zatkli. Peníze putovaly jako důkazní materiál do archivu..." Když se děda vydal po pěšince k domu, zavrtěl Lupa hlavou. "Teda vážně, Agáto, ten tvůj děda mě vždycky dostane." Agáta kývla: "Na policajta ve výslužbě je fakt dobrej." Dědeček Bystrý byl už několik let v důchodu. Byl to ale důchodce čilý a podnikavý. Jako bývalý inspektor kriminální policie Agátě nejednou velmi pomohl.